Třídenní přechod Krkonoš

14. září 2017 v 15:55 | Nutrie |  Cestování
Letos v srpnu jsem se rozhodla stát dobrodruhem a dokázat si, že nejsem z cukru (OK, vlastně jsem) a vydala jsem se na přechod Krkonoš. Skoro vůbec jsem nevěděla, jak na to. Hledáním na internetu jsem strávila skoro celý den, protože jsem neměla tušení, jak to na takových horách chodí. Moc užitečného jsem nenašla. Po návratu se mě hodně lidí ptalo na trasu, přespání a všelijaké maličkosti, tak jsem se rozhodla sepsat článek pro všechny, co by chtěli takový výlet podniknout, ale jsou na tom s informovaností, jako jsem byla já.


Co nezapomenout?
Spacák, karimatku, sportovní kalhoty, mikinu, bundu, pláštěnku (!). Jedeme do hor, takže je důležitý mít něco, kdyby začalo pršet, protože v horách jeden nikdy neví.
Velmi důležitou položkou jsou boty. Ty musí být kvalitní, turistický, hlavně né obyčejný conversky nebo něco na ten způsob, protože z toho by vám upadly nohy (nemluvím z vlastní zkušenosti, ale jedna kamarádka ví). A klidně si vezměte i čepici.

Co se stravy týče, tak všude po Krkonoších jsou rozestavěné horské chaty, kde se najíte. Ale bacha, je to tam pěkně drahý a obsluha většinou příjemná jak šmirgl papír, takže chleba, sýr, salám, paprika, rajčata, jablka a müsli srdíčka to jistí. A nesmíme zapomenout na vodu. Vzala jsem si dvě 1,5 l lahve s tím, že budu cestou doplňovat zásoby.
Větší dobrodruhové s sebou tahají i vařič, ale já to bez něj tři dny dokážu přežít.

Vlakem Praha-Harrachov
Vyjela jsem s kamarádkou vlakem z Prahy směr Tanvald, kde jsme přestoupily a nasedly do vlaku do Harrachova. Cesta trvala asi tři a půl hodiny. Odpoledne jsme dojely a začalo dobrodružství.

Náš první cíl byly Mumlavské vodopády. Vydaly jsme se k nim z nádraží přes Harrachov. Všude davy lidí, trochu mi městečko připomínalo Špindl. A u vodopádů to bylo jako na Václaváku. Zdržely jsme se do pozdějšího odpoledne, kdy už množství lidí odešlo a pokračovaly jsme po cestě do kopce směr Krakonošova snídaně. Stánek s občerstvením byl zavřený, tak jsme si u stolečku rozbalily jídlo a povečeřely jsme. Naše cesta pokračovala dál po silnici do kopce. Asi jeden kilometr od Krakonošovy snídaně se nachází tzv. nouzové nocoviště U maštale, kde jsme měly v plánu přespat. Kámoška si rozložila spaní na jedné z lavic a já si vylezla po žebříku do patra. Tam se spalo náramně a bylo teplo.
Ráno nás probudilo pochmurné počasí, ale pršet nemělo. Posnídaly jsme chleba se sýrem a vydaly se zpět ke Krakonošově snídani a odtud na Labskou boudu přes rozcestí U čtyř pánů. Nikde ani noha. Nádhera. Mraky se roztrhaly a sem tam vykouklo i sluníčko. Ani ne dva metry od cesty jsme zahlédly strakapouda, jak klove do větve. Než jsem opatrně stihla vytáhnout foťák, tak uletěl.

Na Labské boudě jsme doplnily vodu do lahví, došly si na normální záchod a kámoška si dala "oběd" v 10 hodin. Pokochaly jsme se výhledem a vydaly se k prameni Labe. Tam opět nikdo nebyl, jen prošla skupinka důchodců a zase klídek. Pokračovaly jsme na cestu Česko-polského přátelství. Viděly jsme vyhlídku Sněžné jámy, ale začalo se kazit počasí, padala mlha a foukal vítr. Šly jsme kolem Vysokého kola, Mužských kamenů a Dívčích kamenů až na Špindlerovu boudu. Posadily jsme se na terasu. Já už jsem se těšila na pivo a k tomu jsme si daly polévku. Přišla obrovská mlha, najednou nebylo vidět ani hřiště kousek od terasy, tak jsme se pro jistotu přesunuly dovnitř do tepla. Začalo pršet. Hodně. Dozvěděla jsem se od kámošky, že nemá pláštěnku. "Kámo, jak můžeš jít do hor bez pláštěnky?!"
"Zdála se mi moc těžká." Tak jsme poseděly trochu déle. Obsluha si nás stejně nevšímala a do půl hodiny bylo po dešti. Tak jsme nahodily bágly na záda a začaly stoupat po šíleným krpálu do kopce. Mlha už nebyla tak strašná, ale stejně jsme vypadaly jak dvě zmoklý slepice. Tak jsme se doplahočily ke skalám Slunečník a vytáhly jsme jednoduché cukry v podobě müsli srdíček. Měla následovat vyhlídka na polská jezera Velky a Maly Staw, ale za zábradlím jsme viděly jen mlhu. Škoda, ale mám o důvod víc se tam vrátit.

Naším cílem byla polská chata Slezský dům, což je nejbližší chata s možností přespání pod Sněžkou. A teď budu vychvalovat. Přenocování v pokoji tam stojí 30 zlotých (cca 180 Kč). V korunách je to 280, takže kurz nic moc, ale když si to porovnám se spaním na Luční boudě, která se nachází o dva kilometry dál od Sněžky, a za přespání ve spacáku na zemi chtějí 480, není co řešit. Koupelny a záchody jsou na každém patře. Vše čisté, teplá voda a na chodbách mají varné konvice, takže si případně můžete uvařit čaj. Ráno jsem si vyběhla na Sněžku nalehko bez věcí. Svítilo sluníčko, skvělá viditelnost a v osm ráno nikde nikdo!

Hodně mě zajímala možnost přespání přímo na Sněžce kvůli východu a západu Slunce, ale to jsme se bály, abychom nějak neporušily zákon nebo něco, ale k tomu se ještě dostanu. Vyzkoumala jsem, že pod Poštovnou na Sněžce je do výšky asi metr místa, takže by se tam dalo případně přespat. Další možností je přespání u zídky, kde je závětří a stoly a lavice. Příští rok to vyzkouším sama.

Pořídila jsem pár fotek a seběhla jsem ze Sněžky zpět ke Slezkému domu. Vzaly jsme batohy a začaly sestupovat po cestě do Obřího dolu. Krátce po desáté nám jel z Pece pod Sněžkou autobus do Prahy. Dole už chodily mraky turistů a řada na lanovku měla tak 100 metrů. Fuj. Tolik lidí je naštěstí jen na Sněžce a u Mumlavských vodopádů. Jinak to není žádná rušná dálnice.

A teď k tomu přespávání v Krkonoších
Je to národní park, tudíž NESMÍTE STANOVAT. O spaní v nouzových boudách a pod širákem v zákonech nic není. Dále, v I. zóně národního parku nesmíte vstupovat mimo vyznačenou trasu, což znamená, že si klidně můžete ustlat u nějakých kamenů, vyhlídek, nebo právě na Sněžce. A není se čeho bát. Zjistila jsem, že to tak dělá hodně lidí.

Takže pokud chcete přespat v nějaké nouzové boudě, tady je stránka, kde jsou vyznačené. Běžně je v mapách nenajdete, protože KRNAP nechce, aby se z nich staly bežná místa na přespávání.

A pokud spíte radši v chatě, tak určitě doporučuji ten Slezský dům. Hodně lidí přespává na Luční boudě a taky na Výrovce či Dvorské boudě, ale ty už jsou daleko od Sněžky. Na druhou stranu od Sněžky (směr Pomezní boudy) se nachází chata Jelenka, kde je taky možnost přespání. V Krkonoších se ale nachází daleko více bud a různých hotelů, zmínila jsem jen ty nejvíc low-cost.

Celkem jsme ušly asi 40 kilometrů. Krásná procházka ☺
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama