Proč zrovna nutriční terapie?

19. září 2017 v 17:02 | Nutrie |  Studium nutriční terapie
V tomto článku bych chtěla nastínit, proč jsem se rozhodla jít na tuhle školu a jak jsem se vůbec o oboru dozvěděla.


Ke zdravému životnímu stylu mě vedli od mala rodiče, takže jim patří obrovské díky. Neměli to se mnou jednoduchý. Zatímco se mamka snažila nakupovat na trzích, zdravých výživách, pekla chleba, vyráběla domácí jogurt, taťka sháněl domácí vajíčka a maso, no a já s bráchou jsme se vztekali, proč nemůžeme mít rohlík s taveňákem a čokoládovou sušenku o velký přestávce jako ostatní, a místo toho máme chleba s lučinou a mrkev.
Mamka časem rezignovala a sem tam nám to nezdravý taky koupila.

Poněkud odlišná výchova způsobila, že jsem poprvé pila Colu asi ve dvanácti letech a ani mi nechutnala. Rodiče mě nikdy nevzali do mekáče, protože to je umělej hnus. Jednou ročně mě tam brala babička o prázdninách, a když jsem se z toho jednou pozvracela, byl klid (teda, nemyslete si, že do fastfoodů typu KFC a mekáč nechodím, v KFC se nacházím cca jednou měsíčně, protože to kuře mi chutná, navíc je to v noci otevřený, když se vracím nočkou domů :D).

Kolem patnácti let jsem obrátila a začala si hrozně vážit tý rodičovský snahy. Od té doby jsem toho o výživě hodně načetla a vždycky jsem o tom poučovala všechny svoje kamarády. Taky jsem se naučila jíst červenou řepu, kterou jsem celý svůj život odmítala. A v sedmnácti mě mamka nachytala v kuchyni, jak si klohním kus kus se zeleninou. To bylo snad první jídlo, co jsem si uměla uvařit.

Jak jsem se o oboru dozvěděla
Když už na gymplu začalo jít do tuhýho (rozumějte do čtvrťáku), začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych mohla jít na medicínu. Jenže jsem se nikdy nijak zvlášť neučila, a to se na mediciné tak trochu musí. Různě jsem bloudila po internetu a hledala, jaký studium by mě asi tak zajímalo. Spíš jsem našla všechno, co by mě nebavilo. No a když se naskytla možnost nejít jednou do školy a místo toho navštívit Gaudeamus v Praze, tak jsem samozřejmě jela a u stánku 1. lékařské fakulty jsem zjistila, že tam existuje obor nutriční terapie. Radit lidem s jídlem? Yes, please. To jsem stejně už nějaký čas zkoušela, tak jsem odeslala přihlášku a byla jsem ve hře.

Přijímačky
Na bakalářském oboru se píše přijímačkový test z biologie. A žádná fyzika, ani obecné předpoklady! Koupila jsem si modelový otázky pro bakaláře a přečetla si je (je jich přes 1100). Test pak obsahuje 100 otázek a může být 1-4 správných odpovědí. Ve finále jen asi polovina otázek byla z té knížky, zbytek jsem musela vykoumat sama. Znalosti z biologie, ze které jsem mimo jiné maturovala, se tehdy docela hodily. Přijali asi 25 lidí včetně mě.

Studium
Jedná se o tříletý bakalářský obor. Dá se pokračovat magisterským dvouletým oborem nutriční specialista. Jako úplná flákačka to teda není. Kdybych věděla na gymplu, co mě čeká, asi bych se na to vykašlala. Ale protože jsem žila ve sladké nevědomosti, dotáhla jsem to až do třeťáku. A nelituju toho*. Nebudu teď vypisovat, jak vypadají jednotlivé ročníky, každý si totiž zaslouží svůj vlastní článek ☺

*Ehm, no občas si říkám, že jsem měla tu medicínu zkusit, ale stejně nelituju, že jsem se přihlásila na nutričního terapeuta!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama