Chmelová brigáda

14. září 2017 v 15:16 | Nutrie |  (Ne)obyčejný život
Loni v létě jsem měla možnost vyzkoušet chmelovou brigádu. Od rodičů a jejich známých jsem slyšela, jak je to lukrativní job, na kterej budu jednou vzpomínat. Navíc jsem tam měla strávit čas s kamarádkou, co bydlí přímo v epicentru - v Žatci. Musím říct, že to byla pecka, ale bohužel v tom negativním slovasmyslu. Následující rozpis dne možná napoví proč...

Den první
5:25 budíček, za okny ještě tma. Oblíkneme se a vyrážíme směr česačka.
5:45 jsme u česačky a čekáme, co budeme vlastně dělat
6:35 dostáváme velmi stručné školení a rukavice. V rychlosti do sebe hážeme snídani
6:55 začínáme. Vůbec nevím, co dělám.
7:00 česačka se rozbila
7:10 jdeme si sednout, tohle vypadá na delší opravu
7:30 děláme se legraci, že jestli tady budeme takhle sedět dvě hodiny, asi zmrzneme
8:00 česačka pořád neběží, ale aspoň uz svítí slunce
8:30 pořád rozbitá. Stojíme na slunci a nahříváme si záda
9:00 už se fakt nudíme
9:30 dostáváme zeleninovou polévku a rohlíky a jíme. Česačka je nečekaně pořád mimo provoz
10:00 začíná být vedro
10:18 česačka začíná fungovat a my taky
11:00 umírám vedrem a sundávám mikinu
11:15 už mám na rukou několik škrábanců od šlahounů
11:30 kam jsem to zase vlezla?
12:30 dostáváme oběd. Brambory a sekanou a misku zeleniny
13:00 už zase jedeme
13:15 mám rozškrábané ruce. V tom horku to hrozně pálí
14:00 čumím na válečky a usínám
14:30 mami, zachraň mě!
15:30 svačina. Chleby s rybičkovou pomazánkou. Porce, kterou bych normálně jedla celý den, ve mně zmizí během čtvrt hodiny
16:00 už zase jedeme. Pálí mě ruce, bolí mě hlava z horka, ale zlili jsme se hadicí, takže jsem se trochu probrala
17:00 hrabe mi z hluku česačky. Šíleně se tady práší. Ještě, že nosím v tašce gumové rukavice a roušku, kterou si hned nasazuji. Ale i tak už smrkám černě. Zjistili jsme, že zmákneme fůru ve čtyřech lidech, tudíž pátej si může sednout.
17:30 už to začínám mít v ruce
18:30 večeře. Těstoviny se zeleninou
19:00 utěšujeme se, že už jen dvě hodiny
20:30 přivezli poslední fůru
21:00 teď bychom měli končit, ale kus fůry tady pořád je, takže makáme přesčas
21:15 musíme ještě uklidit

...a v takovém duchu to probíhalo celých dvanáct (!) dnů, co jsem tam byla, pak jsem naštěstí musela odjet, protože jsem měla koupenej lístek na hokej. A to byla moje záchrana. Ostatní lidi tam byli dvacet dnů. Jo a ta česačka fungovala další dny už od šesti, takže žádný posedávání se moc nekonalo.
Co se platu týče, dostávali jsme tisícovku čistýho za den a díky tomu, že jsem student, mi po zaslání daňovýho přiznání přišly ještě tři tisíce. Takže dvanáct dnů pekla za patnáct tisíc je dobrá motivace pro učení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama